Vaše děti jsou andělé z nebe
Život nám přináší různá období, časy jsou dobré i horší. Před několika lety jsem měla časy zlé. A zdánlivě k tomu nebyl důvod. Právě mi skončila doba mateřské dovolené. Měla jsem dvě krásné zdravé dcery. Měla jsem manžela, kterého jsem milovala, a který miloval mně i naše děti. Staral se o nás. Měla jsem dům se zahradou, měla jsem práci. Měla jsem všechny důvody být šťastná. A přece to tak nebylo.
Moji duši opanoval nepokoj a strach. Cítila jsem bezmoc lidského života. Cítila jsem, že se svět žene do záhuby, že planeta umírá a všem je to jedno. A moje děti v tomhle světě musí žít a já nemám žádnou moc nad tím, jaký život je čeká. Strašně jsem se bála a obviňovala jsem Boha. To On mi dal touhu mít děti, to On jim dal život, to On nás udělal zranitelnými.
To On nám všem ale slíbil pokoj. Já jsem ho neměla a bála jsem se každého nového dne. Neustále jsem se modlila. Nejprve pokorně, později s jistou drzostí, když jsem měla pocit, že Bůh nekoná. V zoufalství jsem křičela na Hospodina a vyzývala ho. “Kde je ten pokoj, který jsi mi slíbil? No tak se ukaž!”
Život plyne den za dnem. I když jste uvnitř zoufalý, musíte žít dál. A já jsem jakoby v polosnu prožívala běžné starosti i radosti. V té době se ženil můj bratr. Moje dcery se moc těšily, že jsou družičky v krásných bílých šatech. Večer jsme se šli projít na náměstí – kousek od restaurace, kde probíhala svatba. Vládl tam ruch letního večera s hudbou a hosty sedícími na zahrádkách. Všichni se bavili a usmívali a já jsem sledovala holky, jak ve svých krásných šatičkách tančí v rytmu náměstí. Najednou od jednoho stolu vstal muž a vydal se za námi. Přišel přímo ke mně a anglicky promluvil: “Your children are angels from heaven.”
Nezmohla jsem se na nic jiného, než poděkování v slzách. Protože najednou mi to došlo. Proč se já bezmocná mám trápit o budoucnost mých dětí, když všemohoucí Bůh o nich ví a má je ve svých rukou? Dokonce poslal cizího člověka kdoví odkud, aby mi to připomněl. Aby mi sdělil, že moje dcery jsou andělé z nebe. Takže Vládce nebe o nich ví a postará se.
To byl začátek mého života v Božím pokoji. Samozřejmě není každý den ideální, mnohé zápasy střídají požehnané okamžiky. Ale když je těch smutných zpráv moc, vždy si vzpomenu, že moje děti jsou andělé z nebe a Bůh o nich ví.
Žehnám tomu neznámému muži. Nevím, jestli si uvědomil, jak důležitým poslem Božím pro mne byl. Věřím, že se dočká své odměny.